Břeťa Michálek 1955 - 2020
Břeťa Michálek 1955 - 2020
Všechno, co jsem tady dělal dobře, budu dělat dobře i tam…..
Žil jsem, jako by zítřka nebylo. Narodil jsem sa na Valašsku a tam mě taky pochovajú. Vybral jsem si pěkné místo s výhledem na Radhošť, abych mohl hledět na ty naše barevné a bohaté kopečky, na které sa snáší ranní opar. Není hezčího pohledu než na ranní východ a západ Slunce na Radhošti.
Tady sa mě to líbí, tady budu rád. Budú tu rádi aj ostatní, když přídú chvilku postát ke mě a zavzpomínat na to všecko, co jsme spolem zažili. Na to dobré i zlé.
Na život, který má od všeho trochu.
Na život, na můj život, který měl v sobě hodně dobrodružství, vášně, zarputilosti, odhodlání, činů, zručnosti, nebojácnosti a všeckého jiného.
Byl jsem tu moc rád.
Byl jsem rád za všecko a když jsem někde přijel, bylo mě všude dosť. Byl jsem rád tesař, byl jsem rád koloběžec, byl jsem rád chodec s bosýma nohama na tvrdé valašské zemi, byl jsem rád gurmán, byl jsem rád milenec, manžel, otec i syn. Chtěl jsem eště chvilku zostat. Enem eště chvilku. Měl jsem pocit, že jsem toho nestihl eště dosť. Valach míní, příroda mění. I takový valašský pazúr a zbojnický zvrtek jako já musí nekdy kleknút. Na své poslední cestě, na své poslední valašské jízdě jsem se poddal přírodě, kterú jsem tolik miloval.
Moje milované hory si vzaly moju dušu.
Moje milované moře si vzalo moje uši.
Moje milované Slunko si vzalo moje oči a můj milovaný les si vzal moje srdce.
Nech sú všici šťastní, lebo život je jen jeden východ Slunka nad Radhoštěm a jak zapadne, druhý den už nemosí vyjít. Budu na vás všeckých zhlížet tam nahoře, tož si na mě pozvedněte občas šťopičku trnkovice, jako bych to udělal aj já pro vás.
Břeťa, nejlepší kadeřník z Rožnova