Revoo II. část

Při testování prototypů, které jsme rozeslali testerům, jsme zaznamenali nejčastěji z pozitivních ohlasů /výňatek z jednoho z posledních mailů Milana Čtvrtníka/:

Dlouhé štreky houpavým terénem v tempu 20-25km je podle mého to, co Revoo zvládá nejlíp.

• Hezky “jede”, je opravdu komfortní na horším asfaltu.
• Na Roubaix bych o jiném stroji nepřemýšlel 
• Pro tenhle účel je jak hmotnost tak tuhost rámu, podle mého, OK.
• Revoo jede výborně z kopce. Netuším, čím to může být. Laďa Bartůněk má tu zkušenost i z ligy. Možná lepší distribuce váhy, kdy při stejném postoji je víc váhy na zadním kole než např. u Kickbike.
• Ale i většina starších silničářů má rychlostní rekordy na ocelových rámech… Kdo ví.
• Trošku horší je to s jistotou a přesností řízení při rychlém technickém sjezdu. Ale nic hrozného.
• Vyhovuje mi tvar stupátka.
• Při dlouhém stoupání mne tedy překvapilo “odumírání” prstů. Kvůli prohnutí/zvednutí stupátka pod špičkou se váha rozkládá na menší plochu chodidla než u rovného nášlapu.
• Ale málokdy člověk jede 2 hodiny v kuse prudkej kopec  Jinak komfort…

Poznámka: Milan na konci píše o prudkém kopci, jmenoval se Mt. Ventoux, vyjel ho za den ze všech tří stran.

Na druhé straně věci k diskusi /i s mými poznámkami/:

Světlá výška stupátka je zbytečně velká – ano testovací rámy měly světlou výšku 37-45 mm, což je dáno tím, že jsme rámy dělali v ruce bez přípravku. Na finální produkt budeme cílit na 35mm světlé výšky při použití 23mm plášťů

Stupátko je zbytečně dlouhé na závodění – Toto je zajímavý parametr, se kterým jsme si dlouho lámali hlavu, jak se k němu postavit. Souhlasíme, že stupátko přesně na míru je dobré závodní řešení. Sekundárně pomůže větší tuhosti a sníží váhu rámu. Jenže někde na cestě jsme si uvědomili, že se nechceme vzdát naší identity ve prospěch čistého závodění. Chceme koloběžku na 100km výlet, na projížďku, na trénink. Koloběžku, na které se dá i závodit. Pro nás jsou důležitější poměry užitné hodnoty, ne jedna hodnota vyhnaná do nebes /váha nebo tuhost například/. Jsme přesvědčeni, že na vrcholnou závodní úroveň tu máme k dispozici Kostku CTi nebo stavby na míru od Pietra Groenevelda  /PG/. Bavíme se tu o prvních deseti závodnících startovního pole, kteří zvládnou maraton při plně rychlosti, a mají v sobě tolik rezerv, že taktizují, zrychlují a zpomalují tak, aby setřásli soupeře. Pro ostatní platí, že chtějí závod absolvovat v co největší rychlosti a nejkratším čase naplno. Přesně pro ty je určena naše závodní koloběžka.

K tomu jsme začali paralelně testovat takzvané řezané podlahy různých tlouštěk.

V této fázi máme odladěnou geometrii, máme nějaké pocitové jízdní vlastnosti, zapracovali jsme změny a připomínky. Přichází na řadu měření, abychom si potvrdili základní vlastnosti. K měření používáme už od dob prototypu prvního rámu 28/28 průhybovou stolici. Vezmeme rám a vidlici, usadíme ji na pevné bloky, zatížíme ji 100 kg živé váhy a porovnáme průhyb v klidu a zátěži. Toto řešení je v pravdě amatérské a pouze zátěžové, nezohledňuje torzi ani jiné aspekty. Nicméně pokud postupujete pokaždé stejně, vypovídající hodnotu má.

Letos jsme se rozhodli, že ho trochu vylepšíme. Nechali jsme si zhotovit zátěžové bloky po 25kg, abychom zátěž mohli přesně dávkovat až do 150 kg. Po konzultacích jsme osadili průhybovou stolici kolečkama, aby zohledňovala rozpínání a smršťování rámů pod zátěží.

Měříme vždy na třech místech, vepředu, vzadu a na nejnižším místě. Bloky co nejvíce skládáme tak, aby se blížily ploše chodidla. Při měření nás víceméně nezajímá naměřená hodnota, ta začne dávat smysl až v porovnání s ostatními rámy. Je indikační, ne absolutní. Z jednoho prostého důvodu nebereme v potaz absolutní číslo. To číslo průhybu je určující v tom směru, aby se rám při odrazu neprošlápl na zem. Jinou funkci nemá. Dlouhé roky se diskutuje o tuhosti, tužší je lepší na závodění. Souhlasím. Větší míru na pocitu tuhosti dává jezdci to, jak přenáší rám vibrace, z jakého materiálu je rám vyroben. Všechny materiály mají dobré vlastnosti vyvážené ne tak dobrými. Problém je, že tuhost zatím nikdo nezměřil, nekvantifikoval a neudělal závěr. Dokud to tak bude, jsou úvahy o tuhosti jen úvahy, nic víc. Stejně jako nezměříte pocit stability při vyšších rychlostech v zatáčce.

Zveřejním jen naše naměřené hodnoty. Máme změřené různé rámy různých výrobců. Nechci, aby tento článek byl konfrontační. Jdeme delší dobou cestou, která je naše vlastní. Pro mě je důležité, že jdeme dopředu.  Protože na konci dne zbyde jen jediné: jestli se na dané koloběžce cítíte dobře, jestli sedí vašemu stylu, a jestli Vám vykouzlí úsměv na rtech.