Vlastik Pytela

Byla sobota 17. srpna 2013 a co s krásným slunečným dnem... Inspirace na předchozích dovolených s rodinou, kdy jsme potkali několik koloběžek pro dospělé, mě dovedla do Vilémovic v Moravském krasu, kde byla půjčovna koloběžek. 

Chtěl jsem to zkusit – v mládí jsem měl koloběžku, ale ne tu s nafukovacími koly.

Přiznám se, na kole mě to tolik nebaví, hlavně delší trasy... asi tušíte proč mi na gymplu říkali „Vlku“(Dámy prominou :o))). Lopuch po potřebě vykonal své... a to i s následky.

Každopádně jsem telefonicky zamluvil 2 kolobky a s manželkou Veronikou jsme vyrazili. Nabídli nám k výběru žluté Mibo a Kostku. Ihned jsem sáhl po Mibu (ještě Express 20/16; má drahá polovička sáhla po Kostce Hill). A vyjeli jsme. Okruh cca 20 km... bylo to parádní!!!! Vůbec jsem neřešil nějakou „váhu“ (jak dnes všichni pořád řeší). Měl jsem samozřejmě přilbu, ale i přes ni jsem vnímal parádní pocit z jízdy krásným okolím, tzv. „...s větrem v zádech“. S pravidelným střídáním nohou jsem se napoprvé pral celkem úspěšně.

Ihned po návratu domů jsem ještě poslal email do půjčovny a zjistil přesný typ a kontakt na výrobce a o týden později jsem napsal do MIBA do Rožnova pod Radhoštěm! Ten email ještě mám, p. Hrstka mi vysvětlil, že už dělají Expressku 20/20 a popsal výhody oproti 20/16. Samozřejmě jsem byl prvně zklamaný, líbila se mi ta nesymetrie ve velikosti kol a možná i to přispělo, že jsem nic v tu chvíli nepořídil.

Čas šel dál, ale při zpětném pohledu se zdá, že koloběžka byla někde vzadu mého mozku usazena. Doma samozřejmě při vyslovení „koupíme si koloběžku“ panovaly lehké obavy a strach z dalšího „krámu“ v baráku, ale nakonec jsem našel řešení. Vzal jsem to „přes syna“. V dnešní době mají rodiče dětí problém vyřešit co k Vánocům a hlavně je to u jedináčků. Všechny dárky, co vymyslíte, ihned předáte příbuzným... oni přece nebudou nic vymýšlet. Ale do toho by nešli. Koupil jsem synovi Tondovi Yedoo 4. A taky na ní sám párkrát vyjel. V září 2015 jsem nakonec pořídil svou první dospěláckou kolobku... jak uhodnete (protože takto začínalo hodně koloběžkářů, minimálně v Brně), byl to Yedoo Mezeq New V-brake (byla prostě levnější než Mibo). Z dnešního pohledu nic moc, ale já jsem jezdil jak blázen (ale trasy max. 35 km... ani mi nepřišlo možné v té době jezdit něco delšího) a strašně si to užíval. Ale po cca půl roce jsem začal cítit významné nedostatky tohoto stroje a můj zájem začal uvadat, ale naštěstí jsem objevil speciální obchod a v něm guru (ne Járu), ale RTEPa! Ihned ve mě poznal potenciálního koloběžkáře a to hlavně „Mibaře“ a obratem mi na půl hoďky proti občance půjčil novinku, v tu dobu několik měsíců na trhu - Mibo GT!

Jel jsem kousek na cyklostezku a to byla paráda!

A ten rozdíl proti Mezkovi! Už při prvních odrazech jsem přemýšlel, jak to oznámím doma... no, a do 14 dní byla moje. Krásná zelená, já věcem jména nedávám, prostě moje GT. No a k tomu jsem se najednou ocitl na FCB a ve skupině BKG (Brněnské Kolobkové Gang) a taky Koloběžky CZ. Připojil jsem se  k pravidelným středečním vyjížďkám, poznal jsem občerstvovací instituci „U Knedlíka“ a koloběh jsem nemohl pustit z hlavy. GTčko prostě jede parádně a pasuje k mé vyšší a těžší postavě. No ale tím to neskončilo. Dokonce jsem začal jezdit závody a to i slavnou Rollo ligu (teda já ji před tím neznal, ale slavná určitě je :o)). A abych tam nebyl úplně za "Jojina", tak jsem i díky kamarádům z BKG svoje GT „vytunil“. Dal jsem karbonovou vidlici, přední kolo Campagnolo no a  jiné pláště a další komponenty (oddělal jsem vyhlášený Mibo stojánek, ukápla mi kroupa, ale závodnici prostě stojánek nemají!). Taky jsem s parádní partou lidí přejel republiku v nejužším místě (celkem 224 km) během jednoho dne... vím, mezi koloběžkáři jsou jiní frajeři, ale já jsem byl na sebe a ostatní moc pyšný! A všichni 4 (já, Lukáš, Magda a Bolek) jsme to odjeli na Mibech GT!  

Každopádně moje žena Veronika taky jezdí, má taky Mibo GT v krásné modré Enzian a musím říci, jezdí jako drak. Kolikrát jí vůbec nestačím. No a já se tak rozzávodil, že jsem si pořídil novinku - rám Mibo Revoo EVO, což mi dává další psychickou sílu soupeřit v kategorii Masters o co nejvyšší příčky... přesněji řečeno o to nebýt poslední :o))). Ale o to nejde. Jsem již naplno usazený v koloběžkové komunitě (zejména v moravské větvi) a užívám si to.

Myslím, že nebýt Miba, tak nepoznám krásný koloběžkový sport, ať se jedná o projížďky, závody nebo cesty do práce. Zkusil jsem koloběžky od ostatních výrobců a prostě mi nesedly. Když teď vidím další produktové řady Miba (GSko, Mastr), potřeboval bych garáž ,aby se mi tam všechno vešlo. Naštěstí mám blízko obchod Kolobky.cz a můžu si vše projet. Např. GSko jsem projel v Brně myslím jako první! 

Se ženou Veronikou a partou z BKG plánujeme na GTčkách i nějaké vícedenní výlety, ale to už je jiný příběh...