Honza Fous
„Já bych chtěla taky takovou koloběžku“ řekla moje žena Martina, když její kamarádka Eva zavřela do kufru auta svoji koloběžku na malých (asi 12“) kolech a odjela.
„Na co?“ já na to.
„Jezdila bych na ní do práce, ale stojí 5.000,-.„
„Cože? 5.000,- ? No jo, to si může dovolit tak Evy přítel, koupit koloběžku za pět tisíc.“
To se odehrálo na jaře 2015. Já, abych splnil Martiny přání, začal jsem tajně pátrat po koloběžkách na internetu. Po koloběžkách, o kterých jsem si myslel, že pro mě skončily někdy kolem roku 1985, ježděním na těch z NDR s plechovými koly a plastovým sedátkem s opěrkou.
Na internetu jsem našel několik koloběžek, hlavně Kostka a Yedoo, ale pořád mě bylo proti srsti dát tolik peněz za něco tak „primitivního“ (což už si samozřejmě nemyslím).
Bazar! To bude moje spása! A taky jo. Dvě Yedoo Mezeg za 6.000,-! To je ono. Martina bude spokojená a navíc budeme mít každý svoji. Ale! Koloběžky byly někde u Děčína a paní, že je nepošle, jen osobně. Nesmysl, nepojedu do Děčína pro koloběžky! Dodnes paní děkuji …
Pátráním dál jsem náhodou objevil prodejnu a půjčovnu KOLOBĚHsport v Plzni. To co jsme tam viděli, nám vyrazilo dech – tolik značek a modelů!
„Vy jste velkej chlap, pro vás by byla vhodná tahle“ řekl V. Jun a ukázal na zářivě oranžový stroj. „To je Malaga od Miba a k tomu pro paní tuhle Expressku“. Výborně, vyzkoušíme, jestli nás to bude bavit a pak se uvidí. Vyzkoušeli a ještě ten samý týden Malagu i Expressku koupili. V. Jun nás hned pozval na Noční závod do Tachova. „Ono se na tom závodí?“ divil jsem se. „ A kolik se na tom dá ujet?“
Dva týdny uběhly a já stál u registrace svého prvního závodu.
Bylo z toho nakonec 7. místo a obrovská radost, že se mi podařilo ujet 20 km najednou bez přestávky, do té doby bylo mým maximem 8km. Již několikrát mi Vašek Jun připomněl mé obrovské nadšení po dojezdu do cíle. Závody mě chytly. Moc. Martina to viděla a v podstatě mě donutila vyzkoušet, zase u Vaška, tu pravou závodní koloběžku, „tu s těma velkýma kolama, tu musíš vyzkoušet“. Pár odrazů na Revoočku a bylo jasno!
Dál to šlo ráz na ráz.
Černé Revoo na závody, za 3 měsíce bílé Revoo pro Martinu jako překvapení k narozeninám, Mibo GT a KB RMx pro naše kluky. K tomu loni navrch testovací prototyp Revoo Evo od Pavla Wernera, který mě zařadil mezi několik testovacích jezdců, čehož si velice vážím.
Koloběžky naší rodině změnily život a já za to děkuju Martině, že měla ten skvělý nápad a donutila mě pořídit si koloběžku
V. Junovi za všechny rady a doporučení, Pavlovi Rainovi a všem chrtům, že nás pozvali do týmu Chrti Holoubkov, a hlavně Mibu za to, že koloběžky dělají a za to jak je dělají!
