Ondřej Bejbl

Už ani nevím, kde jsem k tomu nápadu přišel, ale jednoho jarního dne jsem pronesl:

„ Tati, koupíme si koloběžky!“

Impuls byl hlavně ten, že jsme s tátou na začátku léta pravidelně pořádali pánskou jízdu.

Chodili jsme pěšmo po kraji českém. No a co si to takhle zpříjemnit…

Padla volba na doplněk k pěší turistice jménem koloběžka.

Objednal jsem tedy dvě laciné koloběžky a vyrazili jsme. Byla to cesta plná bolesti, ale i radosti z pohybu. Do té doby jsem vůbec nesportoval, jen rekreačně, a tak to byl pro mne skok ( odraz ) veliký. To byl také jeden z důvodů koupě koloběžky. Shodit pár kilogramů.

Nebudu zapírat…chytlo mě to. Začal jsem tedy pokukovat po lepší koloběžce.

Na internetu jsem se doklikal až k Plzeňskému obchodu Vaška Juna.

Našetřil jsem penízky a hurá na výlet do Plzně. Pro mne v té době neznámý prodejce Vašek se mě chopil. Během našeho rozhovoru se zmínil také o jakémsi „spolku“ Bez pedálů“. Pořádají prý závody pro veřejnost. Nedalo mi to a vyrazil jsem na nejbližší závod jménem „pětihodinovka“.

Poprvé jsem se setkal s koloběžkářskou komunitou a byl jsem mile překvapen.

Spousta fajn lidí zapálených pro stejnou „věc“ jménem koloběžka. Začal jsem se tedy postupně zúčastňovat více a více závodů a setkání. Nakonec se stal i členem výše zmíněného koloběžkového klubu.  S tím přišla potřeba rychlejšího silničního stroje, né že bych měl ambice na bednu, ale chtěl jsem se přeci jen posunout dál. Velikost kol 20/​16 a 26/​20 doplnilo 28/​20 a nakonec i 28/​28. Jak tomu jednou propadnete tak začnete nakupovat a obměňovat další a další stroje.  Jak se říká „jedna koloběžka nestačí“.  A co se mi po těch letech vybaví při slově koloběžka? Úžasný stroj, který mi přinesl radost, nové skvělé přátele a donutil mě se hýbat 

3, 4, bez pedálůůů!